Odhalit amyotropickou laterální sklerózu v jejím počátku není jednoduché. Aby se i při hloubkových vyšetřeních podařilo ALS odhalit, musí pacient přijít o 40 procent motorických nervů – do té doby není nemoc nijak zřetelná. Při podezření na rozvoj onemocnění je proto třeba stav pacienta dlouhodobě sledovat a průběžně provádět potřebná vyšetření.
Doposud neexistuje konkrétní vyšetření nebo test, který by ALS jednoznačně odhalil. Proto lékaři nejprve nechají provést více druhů vyšetření – např. rentgenové snímky páteře, magnetickou rezonanci či biopsii svalů. Využívá se také vyšetření mozkomíšního moku, elektromyografie a motorické evokované potenciály (MEP), které sledují funkční integritu motorických drah. Tato vyšetření mj. pomáhají vyloučit možnost jiného onemocnění, např. určitá zánětlivá onemocnění nebo choroby páteře.
Elektromyografie (EMG)
K diagnostice se často využívá především elektromyografie (EMG), což je metoda vyšetření nervů a svalů. Elektrické biopotenciály (elektrickou svalovou aktivitu) lze zaznamenávat povrchovými elektrodami umístěnými na kůži nad bříškem svalu nebo jehlovými elektrodami zavedenými skrz kůži do svalu.
Při povrchovém vyšetření je na odpovídající místa na kůži pacienta přiloží snímací a stimulační elektrody, snímací elektrody nad příslušný sval a elektrodu nad odpovídající nerv. Lékař pak ovládáním elektromyografu provádí vlastní vyšetřování.
Při vyšetření jehlovými elektrodami je do svalu zavedena jehlová elektroda a pacient na pokyn lékaře během vyšetření daný sval uvolňuje a zatíná.
Vyšetření se provádí ambulantně a není třeba se na něj nijak zvlášť připravovat.
Evokované potenciály (EP)
Toto vyšetření sleduje aktuální elektrickou aktivitu mozku (EEG) v reakci na vnější podněty. Na hlavu pacienta se umístí speciální elektrody, které zaznamenávají elektrické potenciály mozku. Výsledkem vyšetření je křivka, která odhaluje, jestli mozek na podněty zvenčí reaguje adekvátně a dostatečně rychle.
Vyšetření mozkomíšního moku
Analýza mozkomíšního moku zahrnuje soubor testů. Sleduje se barva, zákal, celková bílkovina, glukóza, počet buněk a jejich zastoupení, výskyt infekce, tlak při odběru atp.
Samotnému vyšetření samozřejmě předchází odebrání vzorku mozkomíšního moku. Lékař jej odebírá v místě bederní páteře tzv. lumbální punkcí. Při odběru pacient leží na boku stočený do klubíčka a po odběru určitou dobu musí klidně ležet.