Problémy s řečí – s postupující nemocí se objevují problémy s řečí. Zprvu nenápadný příznak, kdy dochází k horší výslovnosti některých slov, se časem zhoršuje a schopnost vyslovovat se snižuje. Je nezbytné co nejdřív vyhledat logopeda a snažit se ve spolupráci s ním „posilovat“ mluvidla. Do jisté míry se tak dá oddálit okamžik, kdy nemocnému okolí přestane zcela rozumět a obě strany budou odkázány výhradně na komunikační pomůcky.
Potíže s dýcháním – postupné ochabování svalů se nevyhýbá ani dýchací soustavě, v důsledku čehož se nemocnému stále hůře dýchá a dusí se. Je proto nezbytné, aby v pokročilejším stádiu ALS začal používat neinvazivní plicní ventilaci. V pozdějším stádiu choroby se provádí tracheostomie, při které se operativně vytvoří otvor na přední straně krku, a v daném místě je pacient napojen na průdušnici.
Potíže s příjmem potravy – jsou způsobeny zhoršujícím se polykáním. Nemocný s ALS postupem času není schopen sám přijímat potravu a dochází k podvýživě a dehydrataci organizmu. Zvyšuje se také riziko, že přijímaná potrava či tekutiny proniknou do plic, což může přivodit i zápal plic. Výživa proto probíhá sondou.
Při onemocnění ALS je vhodné vyhledat výživového poradce, který osvětlí, jak by měla být strava složena s ohledem na potřeby pacienta.
Střevní problémy – přicházejí většinou v době, kdy už je nemocný upoután na lůžko. Nedostatek pohybu a někdy i ne příliš vhodná strava mohou vést k zácpám. Při horšícím se polykání nemocní vyhledávají lehko „polykatelnou“ stravu, a tak si např. máčí pečivo do mléka, čaje, kávy atp. Taková strava ale při zpomalené peristaltice střev, která souvisí s nedostatkem pohybu, není vhodná. Většinou střeva ucpe a vyprazdňování, které je samo o sobě kvůli ochabujícím svalům ještě složitější, je pak téměř nemožné a je nutná lékařská pomoc. Je proto nezbytné přijímat stravu bohatou na vlákninu (ovoce, zelenina, cereálie), udržovat zdravou střevní mikroflóru (stačí pravidelně jíst bílé jogurty, kefír) a dbát na dodržování pitného režimu. Lepší je se vyhnout stravě, která nadýmá (např. luštěninám).
Proleženiny (dekubity) – nepříjemné a bolestivé otlaky vznikají u pacientů dlouhodobě upoutaných na lůžko. Rozvíjejí se především v místech s malou tukovou a svalovou vrstvou (lokty, krční páteř, lopatky, paty atd.) – u pacientů s ALS, u nichž ubývá svalová hmota, je riziko vzniku dekubitů ještě vyšší. V místě proleženiny odumírá tkáň a způsobuje závažné problémy, které mohou vést až k otravě krve. Je třeba často měnit polohu, dbát na to, aby pacient pod sebou např. neměl shrnuté prostěradlo apod. Vznik proleženin podporuje také zapaření, pocení, poškození kůže při pomočování atp., proto je třeba dávat pozor i na tyto detaily. I v rámci prevence je vhodné používat antidekubitní pomůcky, které (plně nebo částečně) hradí pojišťovna – návleky na kotníky, lokty a další části těla, antidekubitní matrace apod. Proleženiny rozpoznáte podle mírného zarudnutí kůže, které při lehkém tlaku bledne. Postiženého dané místo pálí nebo cítí mravenčení. V této fázi je ještě možné vzniku dekubitu zabránit. Jakmile se vytvoří neblednoucí zarudnutí, otok a nemocný cítí pálení a svědění kůže, jde již o první stupeň proleženin.